Úterý 4.7.

„Co s tím budíčkem?“ „Byl.“ „A kdy jako?“ „No přece v 7:30.“ Rozcvička, koupel[na] (voda jak vychladlý čaj) a snídaně – hlad velký, divá zvěř hladová (pozn. – zvěř nemá ráda neloupaný salám).

Svá iglů jsme jako indiáni sbalili bleskurychle (pozn. ed. – po vyhlášení balení stanů se stany bleskurychle ocitly na bráně, aby se po raním „mžení“ vysušily). Poté, co jsme se konečně nalodili do autobusu, jsme vyrazili na start na kola. VDJD nám řekl, že to bude odpočinková jízda do kopečka a z kopečka a žeto bude jen 40 km. Když jsme to uslyšeli, začali jsme se ohromně těšit (až to budeme mít za sebou).

Když jsme zastavili na místě startu[jícího slimáku], nasedli jsme na svá vozidla (pár rourek a dvě kola) a vyjeli jsme. Naše vozidla se kupodivu šinula po rovince (téměř) a po asfaltovém koberečku docela ochotně, akorát skoro u cíle byly na cestě menší i větší kamínky a sklon kopce se trochu změnil (k horšímu), ale zdolali jsme to dobře.

V půli cesty dolů jsme potkali tři člověky – 2 x rod ženský, 1 x mužský – z naší skupiny – totiž člověk rodu m. (tj. Zdeněk) šel nedobrovolně tak pomalu, ale holky už mlely z posledního[1].

Naše nové tábořiště se rozkládalo útulně pod sloupem s vysokým napětím, protože naše tábořiště z minulých let, rozkládající se o kousek dále, obsadili jacísi dospěláci ve stanech. Sotva jsme se zabydleli, byl vydán rozkaz: „Všichni do autobusu, jelikož se blíží uragán!“ Nejhůře na tom byly stany Dlouhých, ale ty bazénky ve stanech nebyly tak velké. Majka s Maruškou krájely po 10 hod. večerní maso, pak byla bojovka. Nejpestřejší ji asi měla skupina, kde byli Maruška, Žaneta, Lukáš, Tomáš a Jakub.

Všichni jsme dostali papírky s popisem cesty a když se setmělo, tak jsme vyrazili. Výše zmíněné skupině se šlo nejdříve dobře, než se jim zazdálo, že zabloudili (tato bojovka byla vylepšena tím, že nám Jirka svázal ruce celofánem), tak (jsme) se vrátili na rozcestí, kde (jsme) se nejspíš spletli. Stejně (jsme) zabloudili a museli (jsme) se zeptat nějaké noční chodkyně na cestu do jedný vesnice, kterou (jsme) museli projít. Děvče (nám) ochotně ukázalo cestu.

Na papírku bylo napsáno 260° a „Zlý pes“., tak Jakub začal provozovat „Test na pes“ (tj. začal štěkat). Jak (jsme) procházeli ulicí, tak (nám) spousta psů odpovídala a vtom (jsme) ho uviděli, byl mimo plot, seděl, čenichem obrácen k nám a už (na nás) čekal, jeho silueta vypadala jako silueta nějakého loveckého psa, všichni (jsme) zpomalili krok, ale když (jsme) se k němu přiblížili, zjistili (jsme), že to byl hydrant obalený igelitem. „To si z nás zase Jirka vystřelil“, řekli (jsme) si, samo­zřejmě, že si myslel, že (nám) bude připadat potmě jako pes a nerušeně (jsme) pokračovali dál.

Přišli (jsme) na křižovatku, kde byla stopka a kde (jsme) měli zah­nout doprava, tak (jsme) zahli. Na papírku bylo dále napsáno, že je třeba jít 50 m, nejít přes most, odbočit doprava a hledat další instrukce. (Před star­tem (jsme) se dozvěděli ještě, že další instrukce je třeba hledat na viditelném místě). Tak (jsme) došli k mostu, obrátili se zpět a byli pyšni na svou chytrost, jelikož (jsme) si mysleli, že těch 50 m se má počítat od mostu. Tak (jsme) po 20 m zahli a prošli kolem plotu, ohraničujícího hřbitov. Nic (jsme) nenašli – na druhý pokus (jsme) se to jali hledat na druhé straně cesty – došli (jsme) až k někomu do zahrady – nic. Tak (jsme) se vydali prohledat hřbitov. Hledali (jsme) tam asi čtvrt hodiny a nenašli (jsme) tam nic, jez zprávu na stromě, kdy má kamenictví otevřeno a potom čerstvě navršený rov jakéhosi vesničana, u kterého hořely dvě svíčky.

Když (jsme) vylezli ze hřbitova, všimli (jsme) si, že za tímto mostem je ještě jeden most, tak (jsme) rychle přeběhli tento a uviděli (jsme) na pravé straně svíčku. Vtom ale (u nás) zastavilo auto, kterému nesvítilo jedno světlo a kdo z něho nevylezl – policie a ptali se po (našich) občanských průkazech. Tak (jsme) jim řekli, že jsme/jsou občany ČR a že tu hrajeme/hrají bojovku. Divili se ještě, proč tak pozdě v noci, ale potom nás/je pustili s varováním ať jdeme/jdou opatrně. My/oni si to hned zamířili ke svíčce.

Hurá, konečně správně – u svíčky byl Zdeněk, který (nám) řekl, že se máme/mají svléci a 3 ks šatstva máme/mají přemístit na druhou stranu řeky (pochopitelně suché), zbytek (nám) Jirka převeze na lodi. Tak jsme se svlékli, já/ona a Žaneta (jsme) dostaly vesty, protože jsme/jsou holky a přeplavali (jsme). Něco (jsme) namočili. Pak byl táborák a potom už jen teplé spacáky.

Dobrou noc!

Majka a Maruška