Jel se Černej Váh a pak se slaňovalo!
PS: Budíček byl jako obvykle v půl osmé. Ráno jsme zvolili standardní postup. Následoval člnkovanie na Černém Váhu až zo Svarína. Níže (na soutoku u pionýrského tábora čeká druhá skupina – laminátové křehkostroje. Byli jsme poctěni návštěvou rodičů, kteří přivezli Matesa. Rodina skórovala komplet a vícekrát (Nikdo nezná dno Váhu lépe než oni!). Celý úsek víceméně nudné řeky proložené pár kaskádami (Mikuláškové nezůstali nic dlužni své pověsti) měřil 19 km.
Po dvouhodinovém (velice nezbytném!!) poledním klidu, který
končil o půl šesté, jsme se vydali hledat skalisko. Netrvalo to dlouho poněvadž
první slaňoval Zdeněk, když slezl dolů přivázal lozicí potřeby na jisticí lano
a nedočkavci nahoře na hoře je vytáhli. Druhá slaňovala Majka D., když slezla
dolů, navázala lozicí prostředky na jistící lano a nedočkavci nahoře na hoře je
vytáhli. Čtvrtý slaňoval Honzík F., .když slezl dolů, navázal lozicí prostředky
na jistící lano a ostatní nahoře na hoře je vytáhli. Čtvrtý slaňoval Vojta …
hele to je trapný, takhle to vypisovat Þ zkrátíme to: Kuba, Maruška
nelezla! Žaneta a jinou cestou Hanička, která nebyla měkká a skalisko
zdolala po svých, nikoliv po laně, což bylo daleko jednodušší (Tak znova, já se
v tom moc motám Þ tupější jedinci by se mohli domnívat, že po svých je to
jednodušší, než slaňovat. Ovšem geniální skladba této věty dává tušit
naprostému opaku – Hanička je hrdina! Hlavně to neříkejte Janě! Dále Tomáš a Mates,
Tereza s tetou Veronikou současně, Péťa s Pepou, Lukáš se Sabkou.
Lukáš takhle drží vysílačku (na hoře), když tu náhle na druhém konci éteru =
Péťa – strom – zem. Nejlegračnější bylo, že po celou dobu přípravy na pád a
v době samotného pádu pevně svíral takovej ten čudlík na vysílačce, kterým
se vysílá. Lukáš slyšel „Au – Aáá – křup, chrup, buch, Jé, au… přepínám a
končím“ (definitivně). V táboře jsme snědli špagety, vypili dividendi a
šly jsme hnýpat.
Tereza zapsala a Honza diktovala a Žaneta a Tomáš vařila.
PPS: Nechutně jsme spálili kulajdu.