Ráno jsme se probudili pouze s matnou představou, co nás ten den čeká. Po snídani a koupelně jsme se vydali na kola. Naše trasa vedla přes Liptovský Ján, sedlo Ohniska až k soutoku Černého Váhu. Hned v Liptovském Jánu nás čekalo první z nepříjemných překvapení tohoto dne. Záhy nás překvapily termálné prameny. Slepý by nepoznal, zda jsou to pramen nebo zkažená vejce (H2S). Poté, co jsme zdárně překonali vajíčka (vodu), jsme se vydali dál. Cesta se neměnila a vedla pořád mírně do kopce.
Asi po deseti kilometrech nastala změna – asfalt se změnil v štěrk a mírný kopec do prudkého krpálu. Když jsme stanuli pod nejprudší částí kopce, zaslechli jsme kravské zvonce. Posléze se zapojil kromě sluchu i jeden z dalších lidských smyslů – konečně jsme spatřili původce onoho hrozného hluku – krávy. I s bačou. Krávy bučely a bača řval. Už jsme začínaly hledat protiatomové kryty, neboť se zdálo, že se bača rozhodl poslat na nás své ohromné stádo krav a dva vlčáky. Nakonec změnil názor a dokonce uklidil dobytek z cesty.
Odtud jsme mohli konečně dosupět a doplazit se na samý vrchol kopce, odkud jsme jen pohodlně sjížděli pomaloučku (cca 50 km/h) směrem dolů. Ani tato cesta neproběhla zcela bez problémů – duši píchli hned dva (Martin a Tomáš). Dále následovala už jen dlouhá a nudná cílová rovinka od soutoku Váhu a Váhu až do tábora. Všichni polomrtví hlady upadli mezi stany s jedinou otázkou na rtech (Je jídlo?). Tato otázka byla zodpovězena nicméně nepříliš uspokojivě (Ano, ale když to nesníš, o nic nepřijdeš). Žaneta, která službila s Honzou, spálila kulajdu (byla náležitě odměněna koupelí, přičemž byla k vodě dokonce i donesena).
S Honzou byly problémy. Po urputném, asi půlhodinovém boji se podařilo ho alespoň přivázat za nohy k vleku. Radost nám nevydržela dlouho. Honza se odvázal a šel skočit do vody sám.
Odpoledne se šlo do města a ti silnější šli na kanál a chytřejší šli nakupovat. Večer se služby chytil Tomáš a uvařil (s pomocí Jirky) guláš. A Žaneta alespoň vytvořila knedlíky. Po chvílích strávených u ohně slabší odpadlí a notorici zůstali rozebírat dividendy a o půlnoci grogodýlili dvakrát sedm jezírek. Noc strávili pod širákem a všem (Tomášovi) bylo blbě. Ani nezmokli.
Konec.
Napsala Žaneta, měli napsat, ale aspoň bídně pomáhali Lukáš a Matouš.