Pod tou skálou, kde
proud Popradu syčí … jsme se probudili a byla zima i když slunilo svítíčko a
nikdo nechtěl chléb se sýrem, zatímco marmeládu nestíhali mazati. Sbalili jsme
vigvami a pytle spací do (prý začalo pršet a stany se balily mokré) busu a jeli
se vyráchat do termálného kúpaliska ve Vrbném.
Opět stále prší. Nabíháme tedy kvapně v pláštěnkách od busu do šaten. Pánové nalevo a dámy kabinka vedle. Zima. Úprkem pelášíme směr bazén. Ha! Není tak teplá, jak jsme čekali. Mazaní ihned naběhli do nádrže druhé teplotní kategorie – vrníme blahem. Jen Jiří zmateně pobíhá, klepe se zimou v plavkách a v ruce ždíme slovenské koruny. Jelikož do horkého bazénku směli jen lidé nad 20 let (podle toho to také vypadalo jako ve starobinci), Majky byly neustále vyhazovány mladým frajerem v křiklavě oranžové bundě. Očima jsme po něm házeli blesky až nás vyhodil kompletně všechny.
Když jsme byli řádně
přitopeni a rozmočeni, naběhli jsme vybagrovat zdejší občerstvenie. Lukáš si
výborně popovídal s místním ožralou, zvaným – Jako prase! (Hanička mě
škrtí). Jiří z něho byl též vyveden z míry a tak ho ožrala nechal
v němém úžasu a odešel si vyprávět s více komunikativními lidmi.
Protože náš čas na kúpalisku se po 2 hodinách naplnil, odešli jsme. Nastoupili
jsme, odjeli jsme, spali jsme, dojeli jsme, probudili jsme a vystoupili jsme
v kempu Podlesok ve Slovenském ráji.
Zase prší! Takže: Stavíme mokré stany, někteří si nechávají relativně suché stany jenom zmoknout a pak je hned boří. Tato finta se nazývá Apčagy. Kuba ale umí šít a tak stan musel zašít. Kluci vedle kozlej (kočkujou) a já mám okno. No nic.
Snědli diobolské topinky
a hrachovku, přestalo pršet ® vyrazili jsme na Suchou Belou až na Honzu, který zůstal
v kempu a s „úplně největším machrem a šéfem, co umí zapadnout do party“ –
řidičem a pokáceli soušku na oheň. Po návratu jsme chřoupali müsli a sušili
boty a kecali u ohně a ukradli jsme Haničce chleba.
Čas běžel a plynul, oheň hořel a žhnul, lidi odpadávali, tak
se rozběhli dividendi a museli 
jsme se grogodýlit na kultovním místě založení
grogodýla. Dokonce jsem šla i já a to je v takové zzzklendře co říct.
Lukáš se společensky unavil a v řece hledal řeku a dělal dřepy až jsme ho
museli vyfotit.
Musím se zmínit o čtyřech trempech, co byli v pohodě, řezali dřevo, ale brzo šli spát. My jsme šli taky spát a na stanu byla jinovatka a velký vůz. Pak už jsme vytvrdli všichni.
P.S: Bude hůř! V 8:58 se zavírá autobus. Ráno? Ne, teď. Možnost je, že dohrál a já tě nefotim. Je 8:26 a zapomněl jsem na to jako na smrt. Nech ségru ségrou a zítra v budíček a autobus v 8:30 odjede odsud a konečně se zničíme. Brodit divoký koně a býky a pak už ňák vystoupěj a bejk nejezdí do kola a kdo vydrží nejdýl, vyhrál.
Mates, jedém!
Terezka a Kuba