Po dlouhé noci, doplněné příjemným zvukem bagrů ze štěrkovny, jsme se probudili do studeného rána na naší známé louce pod sloupem elektrického vedení u velmi vytížené dálnice a železnice.
Snídaně byla. Dopoledne nevíme, co se dělo, jdeme se proto zeptati Jiřího. Po dlouhém uvažování řekl, že nic neví. Veronika navrhuje nicnedělání. My jí však nevěříme. Chvíli uvažujeme a pak už jí věříme. Asi pršelo. Ale sušili sme hydro-věci, říká Veronika.
Pak byl oběd. Službu měl Honza & Žaneta, takže to bylo určitě nedobré. Po obědě sme jeli na kole. Vlastně to byl jinej den, říká Veronika a už zase nic neví. Láďa se svým autobusem nás vyvezl nahoru na horu. Teď si Tomáš uvědomil, že oběd byl až nahoře na hoře. Každej vyfasoval jablko a jogurt. Mohli jsme se dorazit zbytky z předchozích dnů.
Pak sme vyrazili. Jeli sme shora dolů. Po silnici. Potom po šutrech. Dojeli jsme do Mlejnů. Nefunkčních. Nápis nás nabádal k přispění na výrobu nového mlýnského kola. Nepřispěli sme. Někdo jo. Babka říkala, že se tam ti Francouzi a Američani vo to blbě staraj. Čekali sme u cedule (vybraní jedinci – kteří si nepovídali s babkou, ale radši se vzdělávali v cizí řeči – Slovenštině).
Po zelený sme šli s koly do hroznýho kopce. Po hroznejch šutrech. Někteří. Tomáš jel. Se snažil. Vyšli sme nahoru. A zase sme jeli dolů. Po hroznejch šutrech. Mezi hroznejma turistama. Ti nadávali a zle se dívali a zuřivě odskakovali. Ti nejskákavější i sprostě nadávali. Byli to Češi. Němci tam nebyli. Náhle skončily šutry a jeli sme po asfaltce. Poté už to byl jenom kousek k Láďovu autobusu. Vyrazili sme k našemu prfnímu slovenskému tábořišti, kde se při minulém táboření srazila Avie s autem. Tehdy nám Pepa podal podrobnou zprávu, z které vyplynulo, že za to mohlo auto. Nikomu se nic nestalo.
Vyjí.
A postavili sme stany. A navečeřeli sme se. Byly špagety s něčím a cibulí.
Pepa říkal, že tam byly zase brambory. A zase sme viděli Maču Piču. A večer
jsme hráli Hutututututu (pro některé krfavou hru). Oheň zase nebyl. Na kytaru
se zase nehrálo. A šlo se spát. To je konec. Zítra máme službu. Hrozně se
těšíme, že nebudeme muset na hroznej pěší výlet, ale kfůli Besipkám sme šli. To
už je opravdu fše.
Napsali propiskou ZADITENÒ. Napsala a hloupé věci vymyslela Sabina, ale né všechny, vložila se do toho i Veronika. Zbytek vymyslel, ale nenapsal Tomáš.
